Obecní volby Part 2 Jaroslav Hašek (Click on the asterisks * for pre-reading questions.)
	(Audio help)		edna* věc byla typická. Všechny strany na svých plakátech nazývaly své kandidáty známými a osvědčenými pracovníky, jejich volbou poslouží se nejen městu, ale i sobě, když se budou volit do zastupitelstva takové osoby, jímž se jedná o blaho obce a ne o ukájení ctižádosti.         Zkrátka, každý z nich byl anděl, poctivec, který nezná, co je klam a šalba.
			* A tu teprve nastala generální zpověď. Letáky vydávané všemi deseti politickými stranami odkrývaly a obnažovaly svědomí protikandidátů. Vycházely pěkné věci najevo, že vlastně vůdcové všech politických stran bez rozdílu tvoří dohromady náramně krásnou společnost, která by se velmi pěkně vyjímala někde na Pankráci, na Mírově nebo na Borech.         Občané se nesmírně divili, jací vyvrhelové řídili do poslední chvíle osudy města.
			* Každá strana posílala druhé straně, totiž jejím předákům, anonymní i výhružné dopisy. Tak národní pokrokoví obzoráři píší leaderovi svobodomyslných pokrokových demokratů: „Dej pozor, aby se ti výsledek voleb nevrazil do zadnice, abys ji měl zdravou a mohl na ní pak sedět.”         Napadený odpovídá anonymním dopisem vůdci národních pokrokových obzorářů: „Franto, upozorňuju tebe včas, abys odstoupil do zátiší. Takový smilník, keťas a uličník musí býti z veřejnosti odstraněn! - Vzdej se, Franto, nebo tě udám a pak tě zrovna odvezou do Kutné Hory!”
			* Demokratická strana svobodomyslná posílá maxmalistům tento anonymní dopis: „Pane Janoto! Doufáme, že po obdržení tohoto dopisu oznámíte předsednictvu své strany svou rezignaci, jinak jeden váš dobrý přítel oznámí veřejnosti, jak to bylo s těmi bramborami pro místní chudinu! S přátelským pozdravem J. M.”
			* Vůdce lidových minimalistů dostal anonymní dopis velice stručný: „Zloději! Na voličskou schůzi nechoď, jinak se tě zeptám, kam se poděly peníze za prodaný cukr z obecní aprovizace!”
			* Vůdce demokratické strany svobodomyslných je mile překvapen tímto dopisem:         „Velectěný pane! Jsem již dlouholetým vaším straníkem, a proto velice se mne dotýká nečestné jednání člena vaší strany pana Semerka, kterého jste dali na první místo na kandidátní listinu. Ten pán zneužil naprosto nejen Vaší důvěry, ale i Vaší paní manželky. Přistihl jsem Vaši paní choť v lesíku Na Markově in flagranti s panem Semerákem. Divím se, že jste si doma nevším’, s jak pomačkanými sukněmi vrací se Vaše paní z procházky. Učiníte zajisté velice dobře, když takového straníka veřejně zfackujete. Že vám nelhu, o tom se přesvědčíte nejlépe tím, když se paní choti optáte, proč v tom dolíku Na Markově od 16. května neroste tráva. Přeji Vám plného úspěchu při očišťování Vaší strany a zůstávám Váš starý přívrženec a straník. - Hádejte: Kdo?”
			* Manželka vůdce strany spasitelů lidu obdržela rekomandovaný dopis: „Paní Kindlová! Když ráno chodíte do kostela, tak Váš muž vodí si školačky do sklepa, a než jste ho poznala, už měl tu ošklivou nemoc. Řekněte mu, ať radši nekandiduje, nebo že to jeden otec na něho udá. Prozatím nazdar a očekávejte pokračování, vy jedna svíčková bábo!”
			* Pan Vencelídes asi současně lítal po pokoji s tímto otevřeným dopisem, který byl doručen nevyplaceně: „Syčáku! Teď syčíš vo hlasy, poněvadž už to máš v krvi, když jsi syčel před léty v Dolních Rakousích, kde jsi seděl pro žebrotu, a pak Tě přihnali postrkem do Nedouchova, ty kluku furiantská! Hleď si kuželek a vo politiku se nestarej. Ty prase. Rozumíš politice jako koza petrželi. Takhle kdekoho vokrást, Ty keťase!”
			* Neminulo to ani vůdce strany venkovských demokratů. Nějaký muž ze strany realistických, sociálně založených agrárníků mu psal: „Pepíčku Pohodnejch! To máš vztek, viď, že v tej pokladničce Ústřední matice školský, kterou jsi před válkou strčil pod havelok U Harculů, bylo jen několik šesťáků? Měls přijít do hospody vo tejden dřív, tenkrát jsme tam měli přes stovku. To by ses byl zas tenkrát vožral, pamatuješ se, žes nám ve válce prodával shnilý brambory? Teď konečně přišel boží soud. Zpakuj si hezky svých pět švestek a vodejdi do ciziny, hledat si štěstí jiný! Jeden, kterej tě moc dobře zná a ty jeho taky!”
			* Opakuji ještě jednou, že to byla obrovská, do všech detailů vypracovaná generální zpověď.         Anonymní dopisy počaly se pomalu dostávat na veřejnost, poněvadž každý napadený vydal leták, ve kterém pozastavoval se nad sprostotou, nad tím způsobem volebního boje. V tiskárně měli práce přes hlavu, pracovalo se přes čas a jednou z nejvážnějších osob byl korektor z tiskárny, kterého kdekdo zastavoval a říkal mu: „Nečeť jste dnes, pane Benke, něco proti mně? Ale neříkejte, že ne, já vám to vidím na očích. To jsme to daleko dopracovali s tím volebním bojem!”         Celé město bylo polepeno plakáty a do očí zoufale bily veliké litery, tvořící velké slovo: „Prohlášení!”
			* Nejmírnější 107 prohlášení znělo v ten smysl: „Odmítám s největším rozhořčením tvrzení mých politických nepřátel, že bych v roce 1913 pojistil svou manželku Marii Drtinovou roz. Chaloupkovou na 25 000 korun a že byl bych ji za zištnými úmysly utopil při koupání v obecním rybníku dne 19. srpna okolo 7. hod. večerní. Prohlašuji tímto, že jsem nikdy ženat nebyl, nikdy nikoho nepojišťoval a zmíněného dne nalézal se ve vazbě zemského trestního soudu v Praze pro zločin veřejného násilí na policejních strážnících, krátce po mém příjezdu do Prahy ku prohlídce Hradčan. Štěpán Drtina, předtiskování ručních prací.”
			* Z čeho vůbec bylo možno obvinit, o tom svědčí jiné zoufalé prohlášení nějakého Kříšty, který se zapřísahá svědky, že nikdy na trati Severozápadní dráhy pražce netrhal a neprodával ve velkém opět eráru a na plzeňské silnici že se nedopouštěl krádeží telegrafního drátu.         Tato různá prohlášení zrodila opět jiná prohlášení, někdy dosti detailně zpracovaná, kterýma dřívější prohlášení vyvrácena a doplněna.
			* Povšechně měla tato protiprohlášení asi tento obsah: „Divíme se nesmírně, že pan Harcuba byl tak smělý a měl tolik drzosti, že na naše obvinění si ještě troufal vypustiti na světlo boží svou Obranu. My mu tedy připomeneme prostě to, že událost, o kterou jde, stala se před osmnácti lety v Čáslavi, kde v té době měl tento podařený ptáček obchod se střižním zbožím, který si zapálil v noci 12. srpna z úterý na středu, když předtím si dal zvýšit pojistné. Týden před požárem nebylo dne, aby v noci byl neodnášel z krámu balíky různého zboží a my mu také přesně připomeneme, že v neděli odtáhl domů kanafas, v pondělí sypkoviny, v úterý damašky, ve středu oxfordy, ve čtvrtek zefíry, v pátek hedvábí, ručníky, kapesníky a utěrky, v sobotu prádlo, v neděli balík vlněných látek na šaty a kus sukna, v pondělí nitě a v noci z úterý na středu že si ty prázdné pulty zapálil. Ano, pane Harcuba, to není jen tak, chtít spatra nazvat nás ve své Obraně nactiutrhači, když jsme vás ještě šetřili a nazvali Vás zcela mírným slovem podpalovač. Víme sice předem, že máte hroší kůži a vydáte ještě novou svou Obranu. Uvidíte, jak je voličstvo vyspělé. Voličové musí si uvědomit, že odevzdají-li listinu se jménem Harcuba, volí tím za svého zástupce žháře, který byl by málem vypálil Čáslav.”
			* Pan Harcuba má tolik troufalosti, že vydává novou Obranu a dává ji lepit na rohy na návěstní tabule: „Konstatuji přostě, že jsem před osmnácti lety skutečně v Čáslavi přebýval, ale neměl jsem žádného obchodu se střižním zbožím, jsa zástupcem továrny korkového zboží v Klášterci na Ohří, takže v mém skladu nemohl se nacházeti žádný kanafas 155 apod. Myslím, že toto úplně stačí, ne snad k mému ospravedlnění, neboť toho nepotřebuji mě zná každý, ale k odsouzení známé strany politických lhářů a ničemů.”